Mléčný tuk působí příznivě na zdraví dětí

Ideální forma výživy pro novorozence a kojence je mateřské mléko. Některé děti ale kojené být nemohou a alternativou jsou pak dostupné kojenecké formule. Složení počáteční a pokračovací kojenecké výživy je určeno legislativně, přesto se v řadě aspektů liší. V posledních letech se výzkum zaměřuje zejména na složení lipidů v umělých mléčných formulích.

Tuk má ve výživě kojence poměrně významnou úlohu. Zejména z počátku života pokrývá až 45 % energetických potřeb dítěte. Významnou součástí tuků jsou esenciální živiny, např. polynenasycené mastné kyseliny a vitaminy rozpustné v tucích, které se mohou podílet na správném růstu dětí, jejich psychomotorickém vývoji i optimální funkci imunitního systému.

Nové poznatky naznačují, že např. kyselina palmitová ve formě beta-palmitátu a lipoproteinová membrána obalující kapky mléčného tuku (MFGM, milk fat globule membrane), které jsou přirozenou součástí živočišných mléčných tuků včetně mateřského mléka, mohou např. u kojenců snížit prevalenci průjmových onemocnění, zánětu středního ucha, případně zlepšit kognitivní funkce. Tyto důležité složky lipidů lze nalézt i v kojeneckých formulích založených na plnotučném kravském mléce.

Rostlinné oleje, ve srovnání s živočišnými tuky, obsahují kyselinu palmitovou v nezměněné formě. Kyselina palmitová reaguje s vápníkem za vzniku nevstřebatelných vápenatých solí.

U kojeneckých formulí na bázi rostlinných tuků proto dochází ke snížené absorpci kyseliny palmitové a kalcia.

Roku 2019 vydala Evropská společnost pro dětskou gastroenterologii, hepatologii a výživu stanovisko k užití beta-palmitátu jako součásti umělé kojenecké formule s tím, že může změkčovat kojeneckou stolici. Výsledky některých studií v této souvislosti poukázaly také na navýšení hustoty kostní hmoty u dětí. Nicméně je potřeba dalších výzkumů, které by potvrdily efekt MFGM a beta-palmitátu na zdraví dětí.

6.5.20201

Mgr. Kateřina Vokounová

Zdroj:
Vyhnánek R (2020): Mléčný tuk v kojeneckých formulích – nové poznatky. Pediatrie pro praxi, 21: 216-218. doi:10.36290/ped.2020.046.